Články

Chůze při práci - kdo to vymyslel ?

Poslat na FacebookPoslat na Google BookmarksPoslat na TwitterPoslat na LinkedIn

Ne - nebyl jsem to já (i když bych rád). Tyto stránky jsou zde pro nekomerční šíření velmi šikovné myšlenky někoho jiného.

V roce 2005 publikoval svůj nápad chodit při práci Dr. James Levine, endokrinolog z Mayo Clinic. Jeho nápad vznikl po setkání s číšníkem. Ač byl tento číšník věkově odpovídající Dr. Levinovi, jeho život vypadal úplně jinak a Dr. Levine poznal, že sám vlastně ani nežije a že číšník, který denně nachodí spoustu mil mezi hosty je i v soukromí 100x aktivnější než on. Dr. Levine si začal pohrávat s myšlenkou, že by kvůli aktivnímu zaměstnání (což zjevně přináší mnohonásobně kvalitnější život i v soukromí), zahodil i své tituly a věhlas a stal se třeba i číšníkem. Nakonec jej napadlo udělat z pasivní práce v kanceláři aktivní proces. Vymyslel několik triků jak toho dosáhnout a nakonec i chůzi při práci. Je mu přisuzováno první komerční využití a hlavně napojení na základní výzkum, neboť na 5 let se mu staly výzkumy okolo chůze při práci vyloženě pracovní náplní.


Po publikování práce Dr. Levina se ovšem přihlásil emeritní profesor psychologie Seth Roberts z univerzity státu Kalifornie v Berkeley, který používal stejnou technologii již od roku 1996.

Ovšem ani zde není úplné prvenství. Pohyb jako akcelerátor myšlení byl znám ještě daleko před těmito pány.

Další v řadě by tak mohl být i Albert Einstein. Ten ve svých pamětech neopomenul zmínit, že na dost převratných myšlenek a řešení včetně známého vzorce E=mc2, přišel při jízdě na kole, které používal jako dopravní prostředek. Zde je to o vlivu pohybu a následného okysličení mozku na kvalitu myšlení a je to principiálně to samé jako chůze při práci. Toto dnes ví, ale nevyužívá skoro každý - mezi lidmi se traduje (a není to jen pověra), že když dlouho v sedu v kanceláři nemohli přijít na řešení problému a nakonec si šli dát kafe, tak je řešení nejpozději cestou zpět napadlo. Eventuálně si mnoho lidí vzpomíná na to, že něco vyřešili, nebo vymysleli v okamžiku, kdy si dali sprchu. Je vidět, že již nepatrné okysličení dělá zázraky.

Prvenství bychom ovšem mohli připsat například i Aristotelovi, který ve své peripatetické škole ("peripatein" je slovo řeckého původu a znamená "procházet se"), přednášel svým studentům při chůzi již 335 let před naším letopočtem. Věděl totiž, že při chůzi vstřebají daleko snadněji to, co říká a budou také snadněji nacházet odpovědi. To je pro filozofii kterou se zabýval samozřejmě velmi důležité. Celkový přínos pro zdraví ale zřejmě na mysli neměl, protože v té době se člověk s problémy způsobenými lenošením až tak často nesetkával.